Zásady modelování
Při práci s programem se používá následující terminologie:
- Hrana - základní prvek průřezu. Představuje střednici jedné stěny průřezu. Hrana je charakterizována počátkem, koncem a tloušťkou.
- Uzel - bod na začátku a konci hrany. Uzly jsou ve všech bodech, kde se stýkají dvě nebo více hran. Je popsán souřadnicemi [X,Y]. Každá hrana obsahuje právě dva uzly (počátek a konec), každý uzel je součástí alespoň jedné hrany.
- Větev - skupina hran, které na sebe navazují (a to tak, že je možno ji nakreslit jedním tahem). Větve jsou dvojího typu: "buňky" a "otevřené větve".
- Buňka - uzavřená větev, počáteční a koncový uzel jsou totožné
- Otevřená větev - větev, jejíž počátek a konec jsou dva různé uzly
Zásady tvorby průřezu
Při tvorbě průřezu je nutné dodržovat následující zásady:
- Průřez musí být kompaktní, nesmí se skládat z více nespojených částí.
- Pokud průřez obsahuje buňky, je nutno tyto buňky zadávat nejdříve. Je-li již zadaná nějaká otevřená větev, nelze se vrátit k zadávání buněk.
- Buňky průřezu musí být navzájem spojeny některými společnými hranami. Zadávání druhé a každé následující buňky musí začít na hraně některé již dříve zadané buňky. Buňka může mít s předešle zadanými buňkami libovolný počet společných hran. Program pro zadání společných hran nabízí možné zadané uzly.
- Pokud byl u buňky zadán nějaký nový uzel (neobsažený na žádné z předešle zadaných buněk), všechny další uzly této buňky budou přidány jako nové, byť by měly shodné souřadnice s některým již zadaným uzlem.
- Pokud je již zadaná nějaká buňka, musí první otevřená větev začínat na některém ze zadaných uzlů buňky. V případě zadání první otevřené větve do prázdného projektu není poloha prvního uzlu omezena. Každá další otevřená větev musí začínat na uzlu již zadané větve, a to buď buňky nebo otevřené větve.
- Po zadání prvního uzlu otevřené větve budou všechny další uzly této větve přidány do dat jako nové, byť by měly shodné souřadnice s některým již zadaným uzlem. Tímto opatřením je zabráněno, aby při zadávání otevřených větví vznikaly v průřezu uzavřené buňky.
Jsou-li zadány dva různé uzly o shodných souřadnicích, výpočet probíhá tak, jako by průřez v tomto bodě nebyl pevně spojen. Příkladem může být výpočet uzavřené trubky, modelované pomocí jedné buňky a výpočet téže trubky, ovšem podélně rozříznuté. Ta se zadá jakožto otevřená větev, jejíž začátek a konec jsou dva různé uzly, které však mají shodné souřadnice. Je vidět, že u těchto dvou případů, byť geometricky vypadají naprosto stejně, se budou diametrálně lišit výsečové charakteristiky. Stejně, jako se diametrálně liší chování uzavřené trubky a podélně rozříznuté trubky při namáhání kroucením.