Zatěžovací stavy
Zatěžovací stav je množina jednotlivých zatížení na jednotlivých dílcích a styčnících, která k sobě logicky patří a jsou vzájemně neoddělitelná, tedy působí na konstrukci vždy dohromady. Každé zadané zatížení patří do některého zatěžovacího stavu. Nelze tedy zadávat zatížení, aniž by byl nejprve určen zatěžovací stav, do něhož zatížení patří. Starost o zatěžovací stav by měla být na prvním místě při jakékoliv manipulaci se zatíženími. Každý zatěžovací stav má své číslo a název, čímž je jednoznačně určen. Dále má tři parametry, které jej charakterizují. Jsou to kód zatěžovacího stavu, charakter působení zatěžovacího stavu a koeficient zatěžovacího stavu.
Kód zatěžovacího stavu
Každý zatěžovací stav má přiřazený kód, který popisuje, jakého typu jsou zatížení v tomto zatěžovacím stavu obsažená. Podle kódu existují čtyři typy zatěžovacích stavů: silový, deformační, vlastní tíha a oteplení.
Silový zatěžovací stav obsahuje zatížení osamělými silami, spojitými zatíženími nebo osamělými momenty. Mohou to být zatížení dílcová nebo styčníková. Deformační zatěžovací stav obsahuje zatížení charakteru deformací styčníků. Sem patří poklesy a natočení podpor (připomeňme, že deformací lze zatížit pouze takový styčník, který je v daném směru nebo v dané rotaci podepřený). Vlastní tíha je zvláštní typ zatěžovacího stavu. Zatížení se zde generuje automaticky a žádné zatížení v něm není možno zadat. Zatěžovací stav s kódem oteplení obsahuje zatížení dílců změnami teploty po průřezu.
Z filozofie zatěžovacích stavů vyplývá, že nelze kombinovat zatížení různých typů (např. oteplení + pokles podpor) v jednom zatěžovacím stavu. Při změně kódu zatěžovacího stavu dojde vždy k vynulování všech zatížení v daném zatěžovacím stavu. Jediný převod lze provést změnou kódu vlastní tíha na kód silový, kdy automaticky vygenerované zatížení v zatěžovacím stavu zůstane.
Charakter působení zatížení
Podle charakteru působení zatížení může mít zatěžovací stav charakter dlouhodobý nebo krátkodobý. Tohoto parametru se dále využívá pouze v kombinacích, kdy se sestavují některé kombinace bez krátkodobých zatížení, vyžaduje-li to příslušná dimenzační norma.
Součinitele
Každý zatěžovací stav má přiřazeny dílčí součinitele zatížení a kombinační součinitele.
Dílčí součinitele zatížení slouží ke stanovení návrhových hodnot zatížení dle vzorce
kde je: | Fd |
|
γf |
| |
Frep |
|
Program rozlišuje dva dílčí součinitele zatížení:
γf,Sup | Součinitel zatížení - nepříznivé působení zatížení |
|
γf,Inf | Součinitel zatížení - příznivé působení zatížení |
|
Kombinační součinitele jsou použity pro stanovení reprezentativní hodnoty zatížení dle vzorce
kde je: | Frep |
|
ψ |
| |
Fk |
|
Kombinační součinitele tak mohou například zohledňovat pravděpodobnost současného výskytu více zatěžovacích stavů v zatěžovací kombinaci, případně určovat dlouhodobou složku zatížení pro mezní stavy použitelnosti.
ψ0 | Součinitel kombinační hodnoty |
|
ψ1 | Součinitel časté hodnoty |
|
ψ2 | Součinitel kvazistálé hodnoty |
|
Pro stálá zatížení se v programu zadává navíc Součinitel redukce stálých zatížení ξ, který se používá v kombinacích pro mezní stavy únosnosti dle vzorce 6.10b normy EN 1990.
Kategorie
Kategorie zatěžovacích stavů se používají k nastavení hodnot součinitelů ψ u proměnných zatížení respektive součinitele ξ u stálých zatížení. Kategorie odpovídají údajům v tabulce A1.1 normy EN 1990.